HISTORIE SPOJENÝCH ARABSKÝCH EMIRÁTŮ

Doba kamená

Každopádně ať zvolíte cokoli, dozvíte se, že dříve (asi tak v pozdní době kamenné – zhruba 5500 př. n. l.), nevypadalo území SAE vůbec tak jak dnes. Vládlo tu mnohem mírnější podnebí, místo pouští se rozkládaly savany. Pobíhala tu stáda gazel, přilákána vodou z množství řek, které tu kdysi tekly. Krajina časem samozřejmě přilákala nejenom gazely, ale i pastevce, kteří se zde usadili a dnes již z doby kolem r. 3000 př. n. l. datujeme nadzemní hromadné hrobky a spekulujeme o tom, že již v této době probíhal čilý obchod s mědí z Hajarských hor. Po konci doby ledové  se začalo měnit celkové klima a území SAE zachvátilo sucho, jaké zde panuje dodnes. Není proto divu, že se z pastevců postupně stali obyvatelé pouštních osad. Stále více se do popředí také dostává obchod s mědí a při výrobě nástrojů začíná získávat na oblibě bronz.  

Starověk

Pravěké osídlení  bylo archeologicky doloženo již před 7000 lety. Ve starověku bylo území pod vládou Persie. Souvislé trvání osady při zálivu sahá do 3000 př.n.l. V 8. století proniká na území islám a vznikají samostatné emiráty.

Nejdříve známé lidské osídlení v SAE pochází z období neolitu, 5500 BCE. V této počáteční fázi je důkazem interakce s vnějším světem, zejména s civilizací na severu Persie. Tyto kontakty se dále rozvíjely do všech oblastí obchodu.V prvním století před Kristem byla zahájena doprava karavanami mezi Sýrií a městy v jižním Iráku. Pro námořní cestu byl důležitým přístavem Omana (snad současnýUmm al-Qaiwain) se spojením do Indie. Tyto cesty byly alternativou k trase Rudým mořem používané Římany.

Islám

Příchod vyslanců islámského proroka Mohameda v roce 630 přinesl obrácení regionu k islámu. Po smrti proroka Mohameda, skončila jedna z hlavních bitev SAE uDibby porážkou ne-muslimů a vítězstvím islámu na Arabském poloostrově.V roce 637 byl Julfar (dnes Ra al-Khaimah) využit jako výchozí místo pro dobytí Íránu. Julfar byl po mnoho století bohatý přístav a centrum obchodu s perlami. Plachetnice z něj vyrážely na cesty po celém Indickém oceánu.

Středověk

Od středověku se obyvatelstvo živilo hlavně sběrem mořských perel, rybolovem a dálkovým obchodem.

Portugalci

Portugalsko expandovalo do Indického oceánu na počátku 16. století po trase Vasco da Gamy a získalo díky technologické převaze nadvládu nad Persií na pobřeží Perského zálivu. Portugalsko kontrolovalo oblast 150 let v nichž si podmanilo obyvatele celého Arabského poloostrova. Vasco da Gama využíval pomoci Ahmada Ibn Majida, navigátora a kartografa z Julfaru k nalezení cesty ke koření z Asie.

Britové

Emiráty se  v závěru 18. století staly místem hospodářského a politického zájmu Britů, kteří ovládli celé území a od roku 1787 vytvořili síť vojenských základen - typové pevnosti na čtvercovém půdorysu se čtyřmi válcovými věžemi a dvěmi podzemními patry.

V letech 1841-1892 sužovala obyvatelstvo epidemie pravých neštovic.

V průběhu 16. století se část obyvatel Spojených arabských emirátů dostala pod přímý vliv Osmanské říše. Díky tomu byl region SAE brity nazýván také jako Pobřeží pirátů, protože piráti sídlící v této oblasti přepadali dopravní lodě evropských a arabských obchodníků. Proto se britové rozhodli v období od 17. století do 19. století k hlídkování v oblasti. Britská výprava v roce 1819 měla přinést ochranu obchodu s Indií zejména v oblasti okolo Ras al Khaimah, ale i v okolí dalších přístavů na území dnešních SAE. Příští rok, byla podepsána mírová smlouva, která byla dodržována všemi šejky na pobřeží. Bitvy na moři pokračovaly přerušovaně až do roku 1835. V roce 1853, podepsali smlouvu s brity, v jejímž se rámci Šejkové (dále jen "Smluvní šejcháty") dohodli na trvalém námořním příměří. Bylo to pod patronací Spojeného království, případné spory mezi šejky se řešily dle britského práva.

Především v reakci na ambice ostatních evropských zemí byly Spojeným královstvím a Smluvními šejcháty uzavřeny v roce 1892 podobné smlouvy s ostatními vládci v Perském zálivu. Šejkové souhlasili, že nebudou uzavírat žádné dohody a vstupovat do vztahů bez vědomí a souhlasu Británie. Na oplátku, britové slíbili chránit Smluvní šejcháty na moři a také pomoc v případě napadení země. Britská potlačení pirátství znamenalo, že flotily s perlami mohly plout v relativním bezpečí. Negativní stránkou nicméně je, že Britský zákaz obchodu s otroky znamenal pro šejky významný úbytek zdroje příjmů.

Ozbrojená síla Británie v zálivu bojovala s pirátstvím, které zde bylo nadmíru rozšířené. Někdy bývá toto území nazýváno Pirátským pobřežím. Britové začlenili území roku 1892 do protektorátu Smluvní Omán. I tak měl každý emirát svého vládce.

Většina lidí zastává názor, že bohatstvím SAE je jenom jeho ropa, ale není tomu tak. Před více než padesáti lety, ještě před prvními ropnými vrty, Emiráty prosperovaly z lovu perel! Ten představoval pro obyvatele jednu z nejdůležitějších činností po několik staletí. Dokonce nejbohatší emiráty Abu Dhabi a Dubai „vznikly“ převážně díky migraci obyvatel k pobřežním oblastem, kde připravovali lodě a odkud pak na lov vyráželi. Perly z Emirátů byly vždy velmi ceněny, přesto obchod s nimi v určitých dobách kolísal, až ve 40. letech minulého století zkolaboval. Dnes jsou již perly ze SAE minulostí. Pokud by vás krásné perly zajímaly, můžete se na jejich „lov“ podívat v dubaiském muzeu , kde je o nich zajímavým způsobem připravena celá expozice. Doporučuji! :)Pokud navštívíte SAE, od delegáta se stejně tak dozvíte, že Emiráty bohatly i obchodem s kořením.

Nejvíc ze všeho skutečně zbohatly ropou.

Nalezení ropy

Na počátku roku 1960 prováděly první týmy ropné společnosti předběžné průzkumy. První náklad ropy byl vyvezen z Abu Dhabi v roce 1962. Díky rostoucím příjmům z ropy se vládce Abu Dhabi, Sheikh Zayed bin Sultan Al Nahyan pustil do masivní programu budování škol, bydlení, nemocnic a silnic. Díky exportu ropy z Dubaje od roku 1969, zahájil vládce emirátu Dubaj Sheikh Rashid bin Saeed Al Maktoumstejný program rozvoje s cílem zlepšit kvalitu života svého lidu.

Po nalezení ropy v roce 1958 se Dubaj stala zájmovým územím Francie. Proti cizímu kapitálu se emiráty roku 1968 spojily k jednáním o nezávislosti a začaly spolupracovat a bohatly. Spojené arabské emiráty (SAE) vznikly roce 1971 po odchodu britských vojsk. Tvoří je federální stát se sedmi autonomníni emiráty. Zbývající dva emiráty, Bahrajn a Katar, se k SAE nepřidaly a vyhlásily svůj vlastní samostatný stát. SAE udržují úzké vztahy s Brity a vychází mírově se svými sousedy. SAE stály na straně spojenců při operaci Pouštní bouře v roce 1990. Všechny emiráty tvořící SAE jsou absolutistické monarchie. Pouze emirát hlavního města Abú Dhabí má ústavu. Vládci emirátů jsou členy Nejvyšší rady. Emírové ze svého středu volí prezidenta a viceprezidenta federace a jmenují čtyřčlenný poradní orgán. Parlament emirátů se schází jednou ročně a schvaluje federální zákony, řada vyhlášek a zejména tradičních zvyklostí zůstává v jednotlivých emitátech odlišná.

Vzpomínky na budoucnost?

Většina z nás si tuto otázku při pohledu na ropnou velmoc jistě položí. Je nutno dodat, že šejkové z Emirátů jsou opravdu osvícení a rozhodně neusnuli na vavřínech. Nechali si vypracovat studie a zjistili, že černé zlato jim bude tryskat ještě něco přes 20 let. Proto šejkové nyní, když mají obrovské výnosy z ropy, velkou část jmění vrací zpět do modernizace celého SAE, staveb nejluxusnějších budov a center (např. zimní zasněžené středisko ) a hotelů (nadzemních i pod hladinou moře ), vše na skutečně špičkové úrovni. Jinými slovy. Šejci vskutku nejsou hloupí a připravují se na to, že jejich zemi bude živit turistický ruch a obchod.Už od počátku vzniku SAE byly tyto emiráty (i když absolutistické monarchie) plně podřízeny tržnímu hospodářství. Díky tomu a díky téměř nadčasové orientaci šejků, se rozhodně nemusí Emiráty obávat, že by ve světě konkurence, v době až dojde ropa, zapadly.